Vidlák - cesta nazdařbůh
Zuzanka přišla s jednoduchým nápadem. Sjedeme k Dolnímu mlýnu a pak budeme pokračovat tak, že vybereme cestu, kterou jsme ještě nejeli. Kampak se asi dneska dostaneme?
Zároveň však tentokrát nechtěla žádnou kodrcavou cestu, a tak jedeme po silnici až k Mladějovu, kde odbočujeme vlevo a dáváme se cestou k Bacovu ke zkratce, jež jsme objevili nedávno, když jsme jeli na výlet jen s Dájou.
Někdo si to sešel, my chlapi a pár odvážných to v klidu sjelo na kole a za chvíli jsme na Dolním mlýně. Ta chatička, co minule přišla o střechu, když na ní padnul smrk, už byla celá opravená. Přejíždíme hráz a pokračujeme po červené, je to naše stará dobrá známá Zlatá cesta Českého ráje z cyklovýletu na Drábské světničky. Ale nejdeme dlouho, za chvíli vidíme vpravo odbočovat lesní cestu, kterou jsme ještě nikdy nejeli. Že je čerstvě zavežena hrubým štěrkem nás nemůže odradit.
Po chvíli zjišťujeme, že se po tomhle opravdu jet nedá a musíme pokračovat pěšky. Jediná Viktorka statečně na těchto šutrech jela a jela. Snad to nebude trvat dlouho a brzy se objeví sjízdná cesta.
No, není tomu tak, šlapeme snad 20 minut, když štěrk končí a my se ocitáme na křižovatce. Jenže ouha, vlevo po pár stech metrech silnice končí plotem a bránou. Za ní je snad vodní zdroj, ale vypadá to skoro jako muniční sklad.
Podobně to je i vpravo, což je asi už jeden z bočních vjezdů do hrdoňovického lomu na bílý sklářský písek.
Co nás ale nejvíce vyvedlo z míry, je cedule, která se na křižovatce nachází.
"Zakazuje se používat vysílače a radiolokátory, nebezpečí výbuchu!"
Mno, obyčejně s sebou dva až tři radilokátory vozím, naštěstí dnes, jako na potvoru, žádný nemám, takže se vlastně nemáme čeho bát. Smysl textu nám ale zůstává utajen. Snad to má souvislost s těmi mřížemi vlevo, snad něco s pískovým lomem. Naštěstí můžeme jet rovně a tak pokračujeme vpřed. Vpravo míjíme val, který nás vyzývá k tomu se na něj podívat, snad bude lom dobře vidět.
Bílý jako sníh, tak se tento písek dá charakterizovat. Když se otočíme vlevo, spatříme neobvyklý pohled na Trosky.
Jedeme dál lesem po celkem dobré cestě a přijíždíme na další křižovatku. Vpravo se dostaneme na silnici mezi Újezdem a Troskovicemi, my ale jedeme vlevo a po krátkém stoupání se vracíme na červenou značku. Pak už zbývá to vzít vpravo a za chvíli jsme na Svitačce.
Svitačka je kemp přímo pod Troskami, krásné místo v centru Českého ráje je vykoupeno trošku spartánským vybavením.
No a pak už nás čeká úžasný několikakilometrový sjezd až na Vidlák, kde si dáváme oběd.
Tentokrát byla obsluha trošku nepříjemná, jídelák nám nenechali vynést ven a i když bylo hezké počasí, nechtěli nám ani dovolit si jídlo sníst venku. Nevadí, jsme asertivní a černá svijanská třináctka nám vrací dobrou náladu.
Najedeni pokračujeme k Věžáku a pak Pleskotským kopcem vyšlapeme do Libošovic. Tam se s kamarády rozloučíme a opět si vyšlapeme na Hůru nad Nepřívěcí, abychom to měli domů už jen z kopce.
Závěrem chci poděkovat Colombovi, který s námi tento výlet absolvoval a chci vyjádřit i naději, že to nebylo poprvé a naposledy
Náhledy fotografií ze složky Vidlák