Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Opět klasický začátek,  vyjíždíme ze Sobotky západním směrem, tedy po panelce skrz Agrochov, sraz je na křižovatce nad Sobotkou. Tentokrát s námi jedou další dva kamrádi, však je na dalších fotkách ještě uvidíte. Hned v úvodu řešíme malý problém, Darek přijel s úplně rozbitým předním přesmykačem, nastavujeme mu tedy natvrdo velké kolečko, sice jsme mu nutili vzhledem k profilu trati prostřední, ale nechtěl. No, neudělal dobře.

Jedeme jako ve středu do Příchvoje, když jsme jeli kolem Hůry. Na křižovatce za hřbitovem ale neodbočujeme dolů, jedeme na Štidla a Nadslav. Podle mapy máme hned po příjezdu do lesa odbočit ostře vlevo. Ach ty mapy! Ukázalo se, že jsme odbočili moc brzy a terén byl velmi špatně sjízdný. Vy tedy pokračujte po silnici a odbočte doleva do lesa až o pár stovek metrů dále.

Sice to ze začátku vypadalo celkem dobře i když blátivě, ale cesta záhy zcela zmizela.

My však nejsme žádná ořezávátka, a tak jsme nakonec našli celkem slušnou, i když mokrou lesní cestu.

A nakonec jsme se na vytouženou - vytyčenou cyklostezku dostali a dorazili úspěšně ke Svaté Trojici.

Je to samota v lese a ještě o kus dál se nachází nám zcela neznámé letovisko Sklář s opravdu hezkým koupalištěm.

Vůbec jsme netušili, že kousek od Sobotky je takové hezké místo vhodné pro rodinnou rekreaci.

Funkční hospodu jsme tam ale neviděli, ostatně jsme jí vlastně ani moc nehledali. Po chvíli jsme vyjeli z lesa a vpravo se vylouplo krásné panorama celého hřebenu, vlevo začínající zříceninou hradu Veliš. No zříceninou, tenhle hrad byl císařským výnosem pro svou výhodnou vojenskou polohu po třicetileté válce v roce 1658 zbořen. Tento hrad je zmiňován již v roce 1318, kdy ho král Jan Lucemburský zastavil Půtovi z Frýdlantu (foto je opět lepší ve fotogalerii).

To už jsme v Ostružně, kde je krásný barokní kostel Povýšení svatého Kříže.

Nyní je třeba zdolat (bezpečně přejet) celkem frekventovanou krajskou silnici na Jičín a po červené značce vystoupat k Šikmé věži. Pod lesem se určitě zastavte a podívejte se zpět, vpravo opět uvidíte Veliš a přímo před vámi Jičín.

Až pod Svinčici je to do kopce, ale stále dobrá cesta. Později už je to dost rozbité a rozbahněné od těžké lesní techniky. Než jsme dojeli pod Šikmou věž, vyprovokovala Zuzanka některé z nás ke spurtu do kopce, když vtipně začala komentovat členy našho cyklo oddílu v duchu právě probíhající Tour de France  Proto je ta fotka taková, jaká je. Vpředu vidíte Contadora stíhaného Armstrongem, oba ze stáje Astana.

Zdá se vám ta fotka nakřivo? Ne, ta skála je opravdu takhle nahnutá a nahoru je možné dokonce vyšplhat, já bych se tam tedy bál. Sice to není moc dobře vidět, ale tam nahoře jsou opravdu lidi. Na tomto místě, tedy jen pár metrů před ním, si Martin (tedy jako já) hezky ustlal v listí, frajírek si dovolil sjet malý prudký kopeček a skácel se přímo pod nohy zírajícím turistům, když se mu při brždění smeklo přední kolo na mokrém listí. Jenže už doslova za rohem nás čekala první zastávka a vidina oroseného píva   mu dala rychle zapomenout na utržené šrámy......(vlastně se mu nic nestalo).

Krásný hotel s restaurací ve stylu první republiky. Dali jsme si jen česnečku (ten pražený chleba v ní určitě čerstvý nebyl - spíše taky první republika) a pivo. Dvanáctka přišla vhod, ale pro cyklisty by tu měli mít raději desítku. Co nás velmi překvapilo, bylo to, že je tu prázdno.        A to i když bylo krásné nedělní poledne uprostřed prázdnin, inu asi holt je tu ta krize.

Ovšem ani od Šikmé věže není cesta moc cyklistická, nás co zdolali Příhrazy z Krásné vyhlídky  to však nezarazilo.

Ještě před Prachovem je pomník, který padlým vojákům z roku 1866 nechal postavit hrabě Schlik (dnes tomuto rodu opět patří celý Prachov).

Na Prachově řešíme velké dilema. Sjet to do Jinolic kolmo dolů po modré mokrým lesem, nebo se vydat po silnici? Tvrdší jádro naší výpravy se vydává do lesa, měkoni a Darek s Evou to berou po silnici vlevo kolem Lepařova pomníku, přes Pařezskou Lhotou, kde odbočujeme vpravo a hezkým sjezdem se dostáváme do Jinolic ve stejném čase, jako naše odvážnější část. Dlužno říci, že pro kola je to lepší po silnici.

I zde je kupodivu velmi málo lidí, hospod je tu však nepočítaně, i hotovky jsou celkem dobré.

A zde je tedy celý náš oddíl  Nyní už se vydáváme na cestu domů, většina členů byla pro zkrácení trasy, a tak už se na Trosky a Vidlák nevydáme. Hlavně jsme se rozhodli šetřit Darka s jeho rozbitou přehazovačkou.

Vracíme se tedy kousek zpět a přes Březku jedeme do Libunce. Vpravo vidíme železniční křižovatku Libuň a nad ní kopec se zříceninou hradu Kozlov (snad ze 14. století, v 15. století ale už spustl).

V Hrdoňovicích vidíme zase trošku jiný pohled na Trosky.

Pak už jen sjedeme na Mladějov.

Ano, opět je to hospoda, ale kdo neví, co nás ještě čeká, ten nepochopí. Před námi je totiž ještě stoupání do Stéblovic a nutno poznamenat, že dvě černé třináctky Kájovi dopomohly k tomu, že mě kus před vrchem předjel a tenhle hrozný kopec zdolal jako první. Vyjeli jsme ho téměř všichni!  I Zuzanka  Zbývá už jen přidat mapu, profil a statistiku, příště si s kamarády zopakujeme pohodový padesátikilometrový výlet do Svijan, snad tam už ta hospoda bude konečně otevřená!