2022 06.26 U Chrtů, Hamr

26. 6. 2022

Samota U Chrtů se nachází východně od Ponědrážky (ne, to opravdu není překlep, nejde o Podnědrážku ale Ponědrážku a název byl pravděpodobně odvozen od osobního jména Ponědrah, s žádnou drážkou na dně to opravdu nesouvisí).

Musíme tedy na sever a to se nedá minout obecní hospoda ve Slověnicích. Právě otevřeli a tak jsme do sebe hodili jednu hovězí silnou jak noha od kulečníku a byl jí jistě dobrý půllitr.

Hned za hospodou na nás vykoukla ještě novotou čišící kavárna nebo cukrárna? Na mapě ještě není.

Jupí! Ta hrozná cesta ze Slověnic kolem vysílače k rybníku Dvořiště je už vyasfaltovaná. Pravda, jen tento malý kopeček, dál už je to jak to bývalo, tedy nic moc.

Dvořiště má úžasnou výpusť, která vypadá spíš jako kus hradu, však se tomu tady říká Bašta.

Dvořiště je třetí největší rybník na Třeboňsku a byl dobudován v roce 1367 za vlády Karla IV. Ješkem z Kosovy Hory.
Před II. sv. válkou hráz naše vláda ještě vylepšila ŘOPíkem.

I když celkem hodně pršelo, je tu tak 1,5 m pod stav, to si tu v létě asi moc koupání neužijí.

Hned za Dvořištěm jedeme kolem Záblatského rybníka, který je jen o málo menší než Dvořiště.
Kocháme se jihočeskou krajinou.

Cesta k Chrtům byl opravdový očistec. Nejprve nehezká polňačka, která se změnila v toto, aby pokračovala lesní cestou plnou velkých kaluží.

U Chrtů.

U Chrtů.
No, řeknu vám, za tu námahu to fakt nestálo. Kdyby tu byl alespoň nějaký nápis ...

Přejeli jsme hlavní silnici a pokračovali kolem další samoty U Vohnoutků.

No, s těma úzkejma galuskama to po této cestě plné mokrých kořenů není žádná hitparáda, ale kupodivu jsme si ani jeden neustlal.

Chtěl jsem totiž vidět tenhle celkem utajený most přes Lužnici.

Těžko říct, zda právě tudy vedla původní cesta do Valu. Dnes je už jen pro pěší a vzhledem k jeho stavu se ani není co divit.

Ve Valu jedeme kolem Vlčí boudy, která má na zahradě zaparkovanou známou "Andulu".

Je to občerstvení, kde si můžete dát něco grilovaného s pivem, hotovky či něco "normálního" tu nevedou, a tak pokračujeme dál.

Ve Vlkovské hospodě je v neděli na poledne hlava na hlavě a tak se těšíme na klidný oběd ve Valu U Koloušků, ale tam je zavřeno!!!

Naštěstí hned za rohem u mostu je další občerstvovna U Radů, která nás zachránila.


Takhle to tu vypadá dnes.	A takhle před rokem, kdy se tu prohnal orkán a trochu tomu místnímu lesu pocuchal pačesy.

A ještě jedno srovnání. Dnes.	A před rokem.

Schválně jsme si trošku zajeli k Jemčině, zda se tam snad něco změnilo k lepšímu, ..., nezměnilo. Tento krásný zámek je stále pustý a opuštěný.
Mimochodem věděli jste, že v 18. a 19. století se zde konaly prý vůbec nejvelkolepější parforsní hony v celém rakouskouherském mocnářství? Však právě kvůli nim tenhle zámeček v polovině 18. století nechal postavit Vojtěch Prokop Ćernín. Spolu s ním vznikla i rozsáhlá obora, která byla rozdělena na 33 rovnoběžných alejí, které protínalo 22 alejí. V době největší slávy hřebčince zde chovali 64 klisen, 8 hřebců a smečku čítající 160 psů, kteří byli cvičeni a chováni ve zdejším psinci.
Bohužel časem tyto hony upadaly, protože i pro Černíny byl náklad 40 000 zlatých ročně velkým soustem.