Nejlepší cyklotrasy v České republice a blízkém i okolí

[37,82 km, 2019: 394,23 km; převýšení 646 m, celkem nastoupáno: 5 500 m]

Vedro už od rána. Podle Roklanského potoka to ještě jde, ale stoupání pod Oblík nám dává zabrat. I proto se Bavorskou cestou odděluje část výpravy směrem na Poledník a zbytek pokračuje rekreačním tempem ke Slunečné. Společně pak dojíždíme do Prášil, kde nás zachraňuje místní cukrárna. Stihneme se ještě podívat na bizony a malou botanickou, než nás těsně za vesnicí dostihne menší krupobití. Je škoda, že místní "replika" keltského hradiště už asi definitivně bere ze své. Vstupovat by se tam nyní už nemělo.
Myslíme, že nám to po dešti půjde do stoupání na Rovinu lépe, ale opak byl pravdou. Proto se rychle schováváme do stínu restauračního zařízení, kde chceme to největší vedro přečkat. Neskutečné množství obtížného hmyzu (ano, repelent máme na pokoji v kufru) nám nedovoluje se zastavit v chátrající doktorově chalupě v Pustinách a U Malého Babylónu se dáváme na sestup k Radkovu. Čekal jsem lepší terén, za ten výšlap na Rovinu to žádná velká odměna není, příště to musíme vzít více na jih přes Paště.
Nakonec se dostáváme do Radešova, kde nás přicházejí oblaka nutí hledat náhradní řešení v podobě cyklobusu. A opravdu, s prvními velkými kapkami v Rejštejně nastupujeme a necháme se vyvést přímo před hotel Modrava, takže se můžeme zajet mrknout ještě do pivovaru Layer. Jarda se ani tentokrát nenechal zahanbit a nedal ani na déšť a převýšení a nedlouho po nás dorazil po vlastní ose!

[15,12 km, 2019: 356,41 km; převýšení 270 m, celkem nastoupáno: 4 969 m]

Letošní cyklodovolená s kamarády nás zavedla na Šumavu. Scházíme se na Modravě ve stejnojmenném hotelu, kdy my nocujeme už potřetí (doporučujeme). Prohodíme jen pár slov a už rychle na kolo a někam ještě na chvíli vyrazit. Nejlepší to bude na Březník, kde jsme ještě nebyli a vzhledem k pozdějšímu času se nedá očekávat nějaký turistický nával, což se potvrdilo. Krásné počasí, úžasný vzduch i příjemné mírné stoupání, prostě nádhera. Bohužel myslivna na Březníku už měla zavřené a tak jsme se alespoň domluvili, že když přes hatě na Cikánské slati kola povedeme, nebude pro nás platit zákaz visící hned za myslivnou na stromě (u myslivny je kontroverzní pomník zastřeleného Václava Horváta - text uvádím na další stránce).
Za slatí tu ale už žádná hitparáda není, celkem prudký sjezd je plný štěrku a kamení a tak se můžeme alespoň pokochat neznámými pohledy na Modravu i Klostrmanovu a Bakalovu chatu.

[57,13 km, 2019: 341,29 km; převýšení 201 m, celkem nastoupáno: 4 646 m]

Kamarádi začali jezdit na e-kolech a tak jsme se nabídli, že je také někdy vezmeme, kam rádi jezdíme. Namířili jsme to tedy na Bučický mlýn, kde se ale bohužel konala svatba, tak jsme to protáhli až do Seletického dvora, kde jsme si pochutnali na hovězích a vepřových specialitách. Dokonce jsme tam viděli horské dvojkolo, což já tedy viděl úplně poprvé.

[74,47 km, 2019: 284,16km; převýšení 245 m, celkem nastoupáno: 4 018 m]

Nechal jsem se ukecat a vyrazil na 4. ročním memoriálu Franty Rozehnala, prej jen na Sychrov a pak přes Malou Skálu domů. A tak jsem se s necelou dvacítkou vysportovanejch, vesměs mladších cyklistů vydal, kam peloton velel. Takže nejřív ostrým tempem kolem Orta. Libošovice, pak v Dobšicích dolů a zase nahoru přes Dehetník na silnici k Žehrovu a přes Ploukonice na jedno do Svijan. Sice jsem se snažil,  ale to jejich pekelné tempo s průměrem dost nad 20 km/h, to jsem nedával. Takže jsem do sebe jedno hodil a vydal se rychle napřed, abych nezdržoval.
Pravda, moc jsem se neflákal a tak mě dojeli až na Sychrově, dlužno ale dodat, že oni u jednoho ve Svijanech neskončili ;-). Pak zase dolů a hned nahoru na Frýdštejn. Jsa opět poslední jsem se držel na Sychrově daného slova, že se sejdeme na Malé Skále a pustil se hezkým sjezdem dolů. Dvakrát jsem tam obkroužil všechny hospody, ale mladíky nikde nenašel a tak jsem po rychlém obědě spěchal k Turnovu doufaje, že mě blížící bouřka dožene právě tam a schovám se po mostem u židovského hřbitova. Vyšlo to téměř dokonale a tak jsme zmoknul jen trochu.
Nikoho z účastníků jsem nezahlédl a tak jsem pokračoval vytyčenou trasou přes Sedmihorky a Rokytnici na Věžák. Až později jsme se dozvěděl, že oni to kvůli dešti vzali domů po silnici, tedy přes Všeň, kdežto já jsem si náležitě užil lesního a polního bahna, což nakonec na tom kole ani nebylo moc vidět.
No, příště už vím, že si to raději projedu sám. Bylo to 75 km s nastoupaným téměř 1,5 km, což bylo dost slušné.

[66,66 km, 2019: 209,69 km; převýšení 147 m, celkem nastoupáno: 2 615m]

Tak konečně ty objemy po rovinách, dokonce s pekelnou délkou 66,66 km. No a když rovina, tak směr Mladá Boleslav. Tu tentokrát nemineme a po zánovním asfaltu z Domousnic do Března to valíme rovnou na tangentu a pak na Radouč, kde nás překvapí snad stovky syslů. Pak už oběd Na Veselce a přes Násedlnici a Koprník domů. Jo a v Dolním Bousově mají u továrny nový minigolf, vypadá fakt hezky.

[32,65 km, 2019: 143,03 km; převýšení 110m, celkem nastoupáno: 2 038 m]

Je možné, že najdeme v našem okolí místo, kde jsme ještě nebyli? Inu je to možné. Tím místem bylo občerstvení pod bývalým hradem Křineč (stál tam snad do 15. století) na břehu Komárovského rybníka u Nové Vsi. Zjistili jsme, že tam až dodnes straší, a to i ve dne! A protože jsme se tam dobře najedli (určitě doporučujeme zajít sem, než do známější restauračky v blízkém kempu Duo), museli jsme něco vyšlapat ve stoupání na Čížovky (5%). A pochopitelně ta všudepřítomná fotogenická řepka.

[39,83 km, 2019: 110,38 km; převýšení 53 m, celkem nastoupáno: 1 478 m]

Letos nás velikonoční košt zavedl do Mutěnic. Využíváme cyklotrasu Mutěnku vedoucí po náspu zrušené železnice a vyrážíme směr Kyjov. Sluníčko svítí a vítr nefouká, prostě nádhera! Na cestě zpět obdivujeme zámek Milonice a využíváme té možnosti dát si kávu se zákuskem v dobovém nábytku. Mezi starými fotkami na zdech nalézáme jednu s cyklisty odhadem někde z počátku minulého století.

[42,61 km, 2019: 70,55 km; převýšení 164 m, celkem nastoupáno: 1 316 m]

Před velikonočním výletem za moravským vínem musíme našlapat nějaké kilometry, využíváme dobrého počasí a míříme klasickou cestou na Hrubou Skálu. Protože máme dobrý čas, vydáváme se po dlouhé době podívat na kostecký Partoťák a pak už přes Dobšice domů. A hele, nastoupali jsme skoro kilák. A prej, že se maj na začátku sezóny jezdit jen objemově rovinky ...

[27,94 km, 2019: 27,94 km; převýšení 165 m, celkem nastoupáno: 372 m]

První letošní cyklovýlet jsme nasměřovali do Přepeř. Projeli jsme si na ještě uzavřené silnici zcela nový asfalt. Cestou jsme se stavili na Pískováku mrknout na Fantomasovo kolo a zjistili, že nový písečák v Obrubech bude asi v létě cílem nejednoho plavce (i neplavce), protože se tam začalo rýsovat hezké jezírko.

Plán na letošní rok byl: Slovensko, Třeboň a Jeseníky. Čáru přes rozpočet nám ale udělalo počasí, když od června až do září teploty stoupaly i hodně přes 30 stupňů a v tom my jezdit nemůžeme. Kilometry jsme tak sbírali hlavně o dovolených, z celkových 1 488 km to bylo celých 855 (vloni to ale bylo 1 100km). Co nás ale těší, je fakt, že jsme to zvládli bez úrazů i s nášlapy.

Hned zjara jsem ze z Pálavy vydal na rakouský Falkenštejn, pak jsme až do července objížděli naše okolí (Zuzanka třeba poprvé zajela za Ostroměř) a vrcholem, sezóny bylo putování po Slovensku. Tentokrát přípravy zabraly mnohem více času, zvláště pak logistika přepravy kol našimi drahami do ciziny by vydala knihu. Na kolech jsme si ale k tomu vlaku i dojeli (do Kolína) a nebýt nepřízně počasí i bychom se od něj vrátili na kolech domů (z Pardubic). Viděli jsme Spišský hrad i Levoču, vlastní silou vyšlapali ze Spišské Nové Vsi (460 m.n.m.) přes Poprad až do Tatranské Lomnice, kochali se krásami přírody na Skalnatém plese, po tatranské magistrále dojeli na Štrbské pleso (1 375 m.n.m.) a užili si krásný více jak 50km sjezd až do Demänové. Díky dešti jsme pak ale také strávili 12 hodin na nádraží v Liptovském Mikuláši, museli jsme tedy obětovat objetí Spišské Mary. Déšť nás také zastavil na cestě domů a z Nového Bydžova jsme se museli nechat domů odvést autem.

V Třeboni jsme objížděli známá místa v rozsahu co nám vedro dovolilo, za zmínku snad stojí 110km průzkumná jízda za Hojnou Vodu do Rakouska, kdy jsem celkem nastoupal téměř kilometr.

Jeseníky měly dva dva vrcholy, nejprve kilometrové převýšení z Vrbna na Praděd a o pár dnů později  výšlap z Koutů na Dlouhé Stráně, což je rozdíl cca 900 m. V Jeseníkách jsme ještě stihli Rejvíz, hrad Sovinec a Jeseník, Priessnitzovy lázně a Velké Losiny.

Letošní abnormální vedra nám povolila pouze 30 cyklovýletů (o 11(!) méně vloni) s registrovanými 1 483,67 km (téměř o 1 000 km méně než vloni):

Zuzanka: 1 615,3 (- 1535) km; maximálka 46,4 km/h (- 0,9)
Martin: 1 862 (- 688) km; maximálka 50,6 km/h (-9,8), na kole 116:28 hodiny, vystoupáno 16 950 m -  dle tachometru)

Nastoupali jsme 16 437 m.

Na rok 2019 už chystáme Šumavu a pro nás zcela neznámé Krušné hory.