Nejlepší cyklotrasy v České republice i blízkém okolí

Třeboň den šestý: tak na jih jsme už jeli, na sever taky, tak dnes tedy na východ, cílem jsou obě Pěny.

Třeboň den čtvrtý: dnes jsme měli pouze jeden cíl. Navštívit místo zvané U Chrtů.

Třeboň den třetí: včerejší bouřka se nechtěla uklidnit a tak pršelo až skoro do poledne. Trochu jsme tedy korigovali trasu a v první řadě se vydali k Pavlovi do Kolenců na oběd.

Třeboň 2022, den první: stejně jako jindy, i letos musíme nejdříve objet ta nejhezčí místa, která tu máme. Polní silničku do Branné, lesem k Pilaři, dát si rybičku U Sumečka, projet si alej na hrázi Nové řeky, stavit se na lívance U Pytláka a završit to pivkem Na Pergole. Celkem 64 km, což je na rozjezd slušné (převýšení 172 m!).

Posledním místem. které jsme letos z Třeboně chtěli navštívit, byla tvrz Žumberk. Cestu jsme trošku pokrátili (na nátlak a návrh druhé části našeho pelotonu) i tak to bylo hezkých 70 km.

Včera jsme se trošku vyšťavili a tak dnes jen protočit nohy. Spojíme příjemné s užitečným a zajedeme na průzkum rybníků a cyklostezek k Hluboké a Budějicům.
Jasně, že na Hlubokou jedeme autem

Dnes byl čas vydat se za hranice. Dostal jsem na Cyklostezkách tip na Grosse Thayarunde, což je cyklostezka vedoucí podél řeky Thaya (Dyje). Je to bez mála 100 km a i když se to nezdá (a v nohách to rozhodně cítit bylo) je to přes 1,1 km nastoupaných metrů. Pokud jsem označil jízdu po novém asfaltu z Hlíny za orgie, jízda po těhle náspech byla dozajista orgastická. No, kde se vám jinde povede jet 30 km z kopce nebo po rovině a mít cestu jen pro sebe?
Jen pro dokreslení, ze Slavonic do Waidhofenu, kde první část téhle nádhery končí, jsme měli průměr přes 23 km/h.
A taky se dozvíte, proč říkáme Východní marce Rakousko, když nikde jinde na světě to tak nemají.

Zuzanka včera snědla větší, než zdravé množství buráků, takže to vypadalo, že dnes ani nic nepodnikneme. Po poledni už to ale začalo vypadat lépe, tak jsme vyrazili do města na nějaký ten oběd. Zkusili jsme místní indickou restauraci, kde Zuzance asi pomohla silná kuřecí polévka.
Dohodli jsme se tedy, že si vyrazí číst na hráz Rožmberka a já si dám trochu do těla na místních rovinkách.

Tak konečně plnohodnotná etapa. Kdyby nebylo žluté turistické značky, jistě jsme to dotáhli i na stovku, takhle je to "pouze" 85 km.
Prostě jsme hledali nějakou rozumnou cestu do Jindřichova Hradce podle Nežárky, což se ne zcela zdařilo.