Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Dnes byl čas vydat se za hranice. Dostal jsem na Cyklostezkách tip na Grosse Thayarunde, což je cyklostezka vedoucí podél řeky Thaya (Dyje). Je to bez mála 100 km a i když se to nezdá (a v nohách to rozhodně cítit bylo) je to přes 1,1 km nastoupaných metrů. Pokud jsem označil jízdu po novém asfaltu z Hlíny za orgie, jízda po těhle náspech byla dozajista orgastická. No, kde se vám jinde povede jet 30 km z kopce nebo po rovině a mít cestu jen pro sebe?
Jen pro dokreslení, ze Slavonic do Waidhofenu, kde první část téhle nádhery končí, jsme měli průměr přes 23 km/h.
A taky se dozvíte, proč říkáme Východní marce Rakousko, když nikde jinde na světě to tak nemají.

Zuzanka včera snědla větší, než zdravé množství buráků, takže to vypadalo, že dnes ani nic nepodnikneme. Po poledni už to ale začalo vypadat lépe, tak jsme vyrazili do města na nějaký ten oběd. Zkusili jsme místní indickou restauraci, kde Zuzance asi pomohla silná kuřecí polévka.
Dohodli jsme se tedy, že si vyrazí číst na hráz Rožmberka a já si dám trochu do těla na místních rovinkách.

Tak konečně plnohodnotná etapa. Kdyby nebylo žluté turistické značky, jistě jsme to dotáhli i na stovku, takhle je to "pouze" 85 km.
Prostě jsme hledali nějakou rozumnou cestu do Jindřichova Hradce podle Nežárky, což se ne zcela zdařilo.

Dnes nás honil déšť, i tak jsme dali skoro 40 km. Podle radaru to bylo stále nahnuté, ale mraky se kolem Třeboně rozestoupily a nakonec ani nekáplo, i když kolem je vidět jeden blesk za druhým.
Nejeli jsme daleko, abychom se mohli brzy vrátit, i tak jsme našli některé nové cesty.

Dnes se startovala z Třeboně druhá etapa cyklistického závodu Okolo jižních Čech (končí po 142 km v Nové Bystřici) a tak jsme u toho museli být.
Do terénu jsme vyrazili až někdy v půl druhé, i tak jsme dali témě 45 km. A konečně jsme se dočkali sqelých jater U Pavla v Kolencích!

Dnes na rozjezd necelých 70 km. Museli jsme projet oblíbená místa, polní asfaltku do Branné, Třeboňskou cestu do Majdalény, Kosky, U Sumečka ve Staňkově, rybníky u Lutové, dubovou alej na hrázi Nové řeky, U Pytláka ve Staré Hlíně a pochopitelně Rožmberk. Jali jsme se prozkoumat i jednu zkratku za Brannou, ale ta se nějak nepovedla.

Lužické Hory 2021 den šestý. Chrastava - Žitava - Turow a z5.

Lužické Hory 2021 den čtvrtý: když jsme jeli Tour de Labe, užili jsme si krásné cyklostezky vedoucí po svršku dřívější železnice z Kamenického Šenova k České Lípě. Dnes se po ní projedeme znovu, avšak stojí před námi hřeben Lužických Hor. Znamená to, že si sice užijeme dlouhý sjezd, ale budeme muset překonat 12 % nad Polevsko a na druhé straně rovněž 12 % pod Malý Buk.

Lužické Hory den druhý: na rozjezd asi jedna z nejhezčích tras, co se tu dá najít. Mimo krásná údolí s hezkou architekturou na nás ale čekají dvě výzvy: Luž a sedlo pod Malou Tisovou. První je 8%, to druhé ale až 12%. Tak pojďme na to!

Jizerky 2021, den sedmý: slunce svítí od rána a vypadá to, že mu to vydrží po celý den, proto můžeme vyrazit tam, kde Zuzanka ještě nebyla. Těžko tomu věřit, když do Jizerek jezdí nejméně 30 let, ale tím místem je protržená přehrada. Abychom tam dojeli, musíme ale nejdřív překonat dva vrchy a dvě údolí.