Nejlepší cyklotrasy v České republice a blízkém i okolí

[35,72 km, 2018: 242,46 km; převýšení 164 m, celkem nastoupáno: 3 273 m]

Na Nebáku je prý nějaký country festiválek, tak to jedeme zkontrolovat. Sluníčko příjemně hřeje (zatím) takže si užijeme krásný den. Stihneme i zkontrolovat, jak na Semíně roste "Opidium". Z Hrubé Skály se pak domů vracíme přes Vyskeřský mlýn a Pleskoty. Tam jsme nejeli už opravdu dlouho.

[64,47 km, 2018: 206,74 km; převýšení 115 m, celkem nastoupáno: 2 310 m]

Jarní rovinatou klasikou je Malá Skála a tak hurá za velikonočními beránky a něčím dobrým do bříška. Výlet si pak zpestříme výšlapem přes Kacanovy a z Drhlen na Čížovku, čímž nastoupáme něco málo přes kilometr.

[41,54 km, 2018: 142,27 km; převýšení 123 m, celkem nastoupáno: 1 238 ]

Sbírat kilometry po rovině, to je úkol každého jara. Naše první domácí vyjížďka tedy směřuje na Branžež. Zuzanka se nám tam ale poněkud zapovídala a tak domů jedu sám, což je příležitost podívat se, kam normálně nejezdíme. Po krajské silnici to tedy pálím zpět přes Kněžmost a Soleček, abych si udělal zajížďku vlevo do Malobratřic a mrknul na to, jak se tam šlape do kopce - jde to. Pak už známou cestou přes Kamenici a Přepeře domů.

[51,63 km, 2018: 100,73 km; převýšení 234 m, celkem nastoupáno: 814m]

Dostal jsem od všech košem, že prý v tom počasí na kolo nejdou a tak sám vyrážím k neznámému Falkenštejnu na obzoru. Pravda, ukázalo se, že se Závišem tenhle barák nic společného nemá, jak jsem doufal, ale nelituju toho, protože to je vskutku impozantní zřícenina (více o něm dále v textu). Nejprve jsem to ale vzal k vinným sklípkům nad Dolními Dunajovicemi, které jsou vidět z daleka.

[49,1 km, 2018: 49,1 km; převýšení 74m, celkem nastoupáno: 267 m]

První letošní cyklovýlet a hned pajda. Pravda, bylo to po rovině kolem Děvína, ale byly s námi i Karolína s Eliškou, které to vzaly jako tréning, protože se rozhodly s námi v létě vyrazit na kolech do Vysokých Tater, takže pro ně to byl opravdu křest ohněm, ale daly to.
V Dolních Věstonicích jsme Venuši neviděli, zato jsme snad poprvé ochutnali zelené velikonoční pivo a celkem se dalo ;-) V Bulharech jsme to pak spravili výborným vínkem. Podle lednických rybníků Prostředního, Hlohoveckého a Nesyta jsme se kolem Mikulova vrátili domů.

Letos jsou Velikonoce moc brzy. Zima, vítr a nevlídné počasí. I přes to vyrážíme opět na Moravu, letos do Perné pod Pavlovskými vrchy kousek od Novomlýnských nádrží.
Abychom si udělali žízeň vydáváme se na pěší výlet po naučné stezce Děvín. Nejprve ke zřícenině kaple Sv. Antonína podle skalních útvarů Trůn a Špunt Pod Martinkou až k Soutěsce. Část pak ještě pokračovala na Děvín a večer už jsme koštovali loňské víno.

Letošní rok se nesl v podobě zdolávání dalších met, byl to Kumburk (642), Ještěd (1012), Pomezní Boudy (1050) ale především Tremazo (1550). Za 3 týdny dovolené jsme projeli od západu k východu Krkonoše, dojeli z Třeboně na Landštejn i Purkarec a zvládli i Šumavu od Vítkova hradu pro Prášily, což bylo celkem 1 100 km. Takovou dovolenou jsme opravdu ještě nezažili a moc se nám líbila!
Na kontě tak máme 41 cyklovýletů (o 4 více než vloni) s registrovanými 2 361,24 km, stavy tachometrů ale napoví, že ne všechno bylo zaznamenáno:

Zuzanka: 3 150,9 (+625) km; maximálka 47,3 km/h (+2,2)
Martin: 2 550,6 (+204) km; maximálka 60,4 km/h (-0,6)

Nastoupali jsme 31 349 m, tedy o něco méně než vloni (-1,5 km).

Bohužel úraz se nám letos nevyhnul, to když Zuzanka za deště potkala na Gardě na nepřehledném místě elektrické Germány a položila to. Vypadalo to hrozivě, ale naštěstí z toho nakonec byly jen modřiny a natažené svaly. O to víc se cení, že i s tímto handicapem zdolala všechny další výšlapy včetně Tremalza či sjezd po Via Ponale!

Letošní rok je pro nás důležitý i proto, že jsme konečně nazuli nášlapy (a jak jinak, než na Ještěd, v okolí letos nebylo delšího a vyššího výjezdu ;-)).

Na rok 2018 už chystáme Vysoké i Nízké Tatry na kole, uvidíme, zda se to nakonec podaří, přáli bychom si to moc!

[77,94 km, 2017: 2 361,24 km; převýšení 509 m, celkem nastoupáno: 31 349 m]

Celý zdivočelý Gardou jsem se rozhodl zkusit, zda tu někde máme alespoň podobný výšlap, jaká nabízí horské masivy u jezera. A kam se tedy vydat jinam, než na Kozákov od Jizery. Ta je u Malé skály ve výšce 275 m.n.m., vrchol Kozákova pak má 744 m. Je to tedy 469 m a to je o 100 m méně, než bylo třeba na Lago di Tenno.
Až na Malou Skálu to ubíhá velmi rychle, hážu tam do sebe tedy nějaký oběd a už směřuji podle Jizery do Líšného, aby si vyšlapal první kopeček na Prosíčka. Konstatuji, že serpentýny tu tedy jsou, ale stoupání je to takříkajíc pohodové.
Následuje přejezd přes Vrát, Chloudov a Dlouhý do Záhoří. Od Dlouhého se mi dokonce jeví být Kozákov docela malou brtkou. V Záhoří to ale začíná a ten kopec je z téhle strany nějak náročnější než nás, od Tatobit. Navíc potvora ještě utahuje a tak poslední stovky metrů toho mám opravdu plný brejle. Ale jsem tam a musím říct, že i když je to místnější stoupání, v té Itálii se to prostě šlape nějak lépe.
Přes Trosky a Pleskoty se pak vracím domů. Ukázalo se, že to byl poslední letošní cyklovýlet.

Poslední den na Gardě je takový plonkový. Dopoledne se musí opustit bydlení, ale zase je škoda hned vyrazit domů. A tak se procházíme Rivou, holky lezou po krámech a my se nudíme.
Pak následuje přesun ke kantýně Frantoio, kde my to ale známe, protože jsme tak každý den jezdili pro víno. Před odjezdem je ještě čas si prohlédnout Arco a případně se podívat na místní hrad (tam jsem to prošmejdil předloni). Takže ještě jednou si dát nějakou italskou specialitu, ochutnat další zmrzlinu a pak už tradá domů.
Opět se nám tu líbilo, určitě se sem ještě vrátíme a možná na déle jak týden.

Bondo dnes sjíždí Monte Baldo, Jarda si to dává s nimi, my jsme se ale rozhodli se dnes za včerejší výkon odměnit. I my se na kolech vydáváme do Malcesine, kde ale nehledáme lanovku, alebrž milé posezení v restauraci. Lido Paina přímo pod hradem je optimální volba, takže nejprve káva a pak i oběd. Překvapuje nás číšník plynnou češtinou, není to kupodivu žádný český student, ale Ital jak poleno, který však studoval bohemistiku.
Procházíme se úzkými uličkami starého Malcesine, projdeme se i po hradě, kam nám s kolem dovolí ale hlavně musíme najít přístav, protože se chceme svést zpět parníkem. Za těch 10 € nám ta sranda za to stojí. Po projížďce, která nás zavedla do Limone i Torbole končíme v cukrárně Punta Lido u výborné zmrzliny.